Tykání a vykání nejen na pracovišti
Přejít od vykání k tykání není jen tak, zvlášť v práci. Změna v oslovování dokáže pořádně zahýbat vztahem. S člověkem, se kterým jste „husy nepásli“, si tykat nechcete, pokud to ovšem nenavrhne on vám, jako šéf. Tady to začíná být kapku složité.
Jste mi sympatický, můžeme si tykat. Váš kolega se pořád mračí, zůstanu u vykání… Bohužel takhle snadné to není. Kromě osobních sympatií a pocitu blízkosti (bez ohledu na společenské postavení) rozhodují v pracovních vztazích další aspekty: společenská etiketa, firemní pravidla, zvyklosti, které se mohou v různých zemích lišit.
Jen pro upřesnění, původně existovalo jen tykání. S vykáním začali naši předkové až v polovině 15. století, aby prostřednictvím tohoto oslovení vyjádřili zdvořilost a respekt. Pokusy vykání vymýtit ztroskotaly. Byly založené na argumentu, že všichni jsme si rovni, což jednoduše není pravda. Rozhodně nemáme ke každému stejný vztah.
Nadřízený, žena, starší
Základní pravidlo v oslovování je jasné: tykání vždy navrhuje společensky významnější jedinec.
V praxi to znamená, že:
- nadřízený nabízí tykání podřízenému
Svému šéfovi tedy nesmí v žádném případě nabídnout tykání zaměstnanec, byť by byl o dekádu starší. (Pokud by snad kdokoliv v podřízené pozici mermomocí stál o to, aby mu jeho nadřízený tykal, může ho o to požádat – ovšem s tím, že sám zůstane u vykání.) A zapovězeno to má i sekretářka v předdůchodovém věku, přestože by mohla být šéfova matka. Nesmí si to ostatně dovolit ani vůči jinému muži v nadřízeném postavení, i když není přímo její vedoucí.
Tady pracovní etiketa přebíjí společenskou, v níž platí, že žena má ve společnosti vždy vyšší postavení než muž. Má to určitou logiku, protože zodpovědnost leží na bedrech nadřízeného, a proto by si měl sám rozhodnout, koho si chce pustit blíž k tělu.
- žena nabízí tykání muži
Jestli mezi těmi dvěma není vztah nadřízeného a podřízeného, tykání navrhuje vždy žena. A to i v případech, kdy je muž starší.
- starší nabízí tykání mladšímu
Jde-li o dva přibližně stejně staré kolegy/kolegyně, je jen na nich, kdo komu nabídne tykání. Záleží na jejich osobních pocitech, jak dlouho se znají, jak často spolu komunikují apod.
Co je ještě zajímavé, vztah mezi obchodníkem a zákazníkem sice není přímo hierarchický, nicméně platí, že tykání nabízí klient.
Realita bývá pestřejší
Ve skutečnosti se to ale někdy může zamotat.
Co když nastoupí mladý muž na pozici vedoucího ženského kolektivu, kde si všechny zaměstnankyně tykají? Cit pro situaci napovídá, že nejlepším řešením bude, když vyzve ženy, aby mu také tykaly. Poněkud složitější je, když si některé jeho podřízené mezi sebou tykají a jiné nikoliv. Pak je pro něho nelepším řešením nabídnout tykání jen svým nejbližším spolupracovnicím.
Podobně komplikovaná situace nastává, když se do čela týmu složeného z mužů dostane mladá šéfová. Což o to, je společensky významnější a k tomu nadřízená, takže nabídka na tykání by měla vzejít od ní. Jenže co když jsou jejími podřízenými v oboru respektovaní, výrazně starší jedinci? Pak i oni mohou své vedoucí nabídnout tykání.
Interní kodex udělá jasno
Abyste předešli podobným nečekaným momentům, vyplatí se mít ve firmě vypracovaný interní předpis. Ten pak funguje jako navigace, která pomáhá předejít nechtěným důsledkům špatně zvoleného oslovování. Protože jak už jsme řekli na začátku, způsob oslovení není jen o použití určitých písmenek. Je součástí našeho celkového nastavení, chování a jednání, které vyjadřuje, jak se s námi druhý cítí. Zkrátka záleží na kontextu. Oslovování by mělo podpořit dobré vztahy ve firmě, a s tím i prosperitu společnosti.
Tykání i vykání může být totiž někdy podporující, jindy kontraproduktivní. Kdy a jak?
Dá se říct, že tykání obecně sbližuje. Jenže když šéf svému zaměstnanci tyká, může to vyznít hrubě (až jako ponižování), pokud je k němu tvrdý. Anebo bude podřízený šéfa naopak doslova válcovat, protože nedůsledný a měkký nadřízený mu tykáním dovolí ignorovat hranice. Vykání naopak vytváří bariéru, která je prospěšná, protože pomáhá udržet vlastní důstojnost a identitu. Ale ve chvíli, kdy dojde na emoce, sdílení nápadů, neformální spolupráci, začne vykání překážet.
I z tohoto důvodu je užitečné mít zmíněnou směrnici, která bude dozajista odrážet typ vaší instituce či firmy. Na úřadech bývá obvyklé vykání – společně s používáním titulů. Uctivější, zdvořilejší způsob oslovování preferují také německé a francouzské firmy, zatímco v amerických společnost je oblíbené tykání.
A jde také o konkrétní segment. Jiný způsob oslovování bude fungovat ve start-upu nebo ve firmě vyrábějící snowboardy, kde panují většinou neformální vztahy. A jiný v bankovní instituci, kde mají lidé tendenci udržovat si odstup. Firemní kultura je zkrátka v každé společnosti jiná a její součástí je i způsob, jakým spolu zaměstnanci ve firmě komunikují a oslovují se.
Všechno je o lidech
Ne každému se líbí nápad, byť nařízený seshora, že by si měl s druhým tykat. Pokud je žadatelem váš šéf, měli byste mu vyhovět. Na druhou stranu, nadřízený by už pro své vlastní dobro měl zůstat v takovém případě u vykání. Prosazovat cokoliv „násilím“ dobré vztahy zrovna nepodporuje. Vykání je bezpečná varianta, když hrozí neshoda, u kolegů či s podřízenými, které nevídáte často a také u nováčků. Každý nový člověk ve firmě by měl být seznámený se zavedeným způsobem oslovování. To je úkol pro HR oddělení.
Pokud kdokoliv ve firmě není příznivcem tykání, existuje ještě varianta hodná chytré horákyně, a sice oslovování křestním jménem v kombinaci s vykáním. Tento způsob si bere z každého něco. Je profesionální, dostatečně uctivý a zdvořilý, ale zároveň příjemně uvolněný a osobní tak akorát. Může fungovat i jako mezistupeň, kdy už se dva lidé znají, ale jejich vztah ještě nedozrál k tykání. Jak správně nastavit firemní kulturu ve společnosti se můžete naučit například v rámci MBA studia oboru HR management, jak správně jednat se zaměstnanci z pozice manažera zase třeba v předmětu Moderní management a leadership.
